Praktický lékař – doktor z první linie

Představovat profesi „praktického lékaře“ je asi zbytečné. Je to prostě ten pan doktor či paní doktorka, za kterou jdeme v případě zdravotních problémů jako první. A míříme za nimi i v situaci, kdy potřebujeme nejrůznější lékařské doporučení nebo potvrzení o naší zdravotní způsobilosti k dalším činnostem či úkonům (řidičský průkaz, zbrojní průkaz, kompenzační pomůcky, recepty na léky atd.). Našeho „praktického lékaře“ vnímáme často jako „svého osobního doktora“, a on takový ve skutečnosti je. Ví o nás vlastně nejvíce, historii našich neduhů, genetické či dědičné zátěže. Společně s námi má radost ze zlepšení našeho zdravotního stavu, z překonání vážných nemocí i z drobných vítězství dlouhodobé léčby. Lékař praktik je prostě ten z první linie…

Vizitka

MUDr. Norbert Král

Narozen: 1983 v Českých Budějovicích

Studium:  1. LF UK Praha 2008

Pracovní profil: pracuje v Lékařské ordinaci Vyšehrad a jako externista v Nemocnice milosrdných sester Karla Boromejského, 2012 atestační zkouška z všeobecného praktického lékařství, člen rady společnosti Mladí praktici, publikuje a přednáší doma i v zahraničí.

Zájmy, koníčky: rodina

Proč jste se rozhodl pro typ studia, který jste vystudoval?

Inspiroval mě můj strýc, který je praktikem na malém městě. Během letních prázdnin jsem měl možnost pozorovat ho při práci, nebo s ním jezdit na kole na domácí návštěvy. Moc se mi to líbilo. Přišlo mi to smysluplné. Musím říct, že mi to vydrželo i po celou dobu studia a o jiném oboru jsem snad ani neuvažoval. Jen jsem neodešel na venkov, ale zůstal v Praze.

Je něco, co Vás v praxi jako praktika překvapilo? O čem jste na studiích nepřemýšlel, co jste neočekával?

Ale ano. Ani ne tak z pohledu klasické medicíny, ale spíše z pohledu člověka. Stane se, že často vyslechnu celou řadu příběhů, lidské radosti i bolesti. Vztah praktických lékařů a jejich pacientů se mi zdá více osobní než v jiných oborech. Znáte celé rodiny, postupně si utváříte přehled, skládáte informace, prožíváte, soucítíte…

Jaké jsou nejčastější zdravotní problémy (nemoci) u dětí, střední generace a seniorů z pohledu praktického lékaře?

S dětmi se během své praxe setkáváme pouze v předatestační přípravě během povinných stáží, ale obecně lze říci, že se pediatři dnešní doby potýkají stále více s různými projevy alergií, u “školkových dětí”. Jsou to především virová onemocnění dýchacích cest, která jsou běžná ve větších kolektivech. A u větších dětí se zase hromadí problémy z vadného držení těla.

Střední generace se potýká především s následky životního stylu, hromadí se záchyt hypertenze či diabetu, což byla dříve doména starších generací. Vysoké pracovní nasazení s sebou přináší velký tlak na jedince, proto se nám v ordinacích hromadí také pacienti s psychickými problémy.

Senioři už potom sklízí, co si v mládí zaseli 🙂 Již výše zmíněná arteriální hypertenze či diabetes jsou denním chlebem každého praktického lékaře. Tato onemocnění s sebou však časem nesou jisté komplikace např. v podobě ischemické choroby srdeční. Péče o seniory však musí být komplexní, mám na mysli především sociální stránku těchto pacientů, řešíme u nich zavedení domácí zdravotní péče či pečovatelské služby, doporučujeme sociální příspěvky, pokud na ně mají nárok atd.

Mnohé zdravotní problémy starší generace jsou zapříčiněny nevhodným životním stylem. Když pacientovi doporučíte změnu stravování, omezení kouření nebo pohyb, kolik % fakticky si vezme vaši radu k srdci a radikálně změní svůj přístup?

Ano, jak už vyplývá z předchozí odpovědi, mnoho onemocnění je zapříčiněno právě životním stylem. Bohužel ze své praxe mohu říci, že k opravdové změně se rozhodne jen malá část pacientů a to většinou až potom, co prodělají nějaké závažné onemocnění, například infarkt myokardu. I tak ale hovoříme nanejvýš o dvou z deseti pacientů.

Co podle Vás českému zdravotnictví nejvíce chybí? Jeho největší problém?

České zdravotnictví je na velmi vysoké úrovni. Jako problém vidím to, že je zde absolutně neregulovaný přístup pacientů k lékařské péči. Kdokoliv se rozhodne navštívit jakéhokoliv specialistu kdekoliv v republice, mnohdy mu stačí jen zvednout telefon a objednat se. Stejných odborností tak může navštívit i několik, lékaři jeden o druhém vůbec nemusí vědět. Tato situace mi připomíná švédský stůl. Nás, praktických lékařů, se asi nejvíce dotýká preskripční omezení (nemůžeme napsat léky, pro které máme vzdělání), o situaci v nemocnicích nejsem kompetentní hovořit, avšak jejich personální a finanční problémy jsou nám, myslím, známy všem.

Praktický lékař je vlastně v první linii. I když není ohrožen fatálním selháním jako například porodník nebo chirurg, co jsou největší úskalí praktického lékaře?

Největší riziko pro praktického lékaře je být praktickým lékařem. Stojí sám v první linii a na rozdíl od nemocničních lékařů nemá k dispozici laboratoř, zobrazovací metody či specialisty v podstatě ihned. Náš příjem pacientů je zcela netříděný, což znamená, že k nám „z ulice” může přijít kdokoliv s jakýmikoliv obtížemi. Potom je zcela zásadní rozlišit banality od těch důležitých věcí. Umět rozeznat bolesti na hrudi vertebrogenního původu od těch kardiálních (infarkt m.). Praktiční lékaři jsou také více zatíženi administrativou různých posudků o zdravotní způsobilosti, což s sebou nese nutnou znalost patřičných vyhlášek a samozřejmě také riziko právních sporů.

Pracujete jako externista u Milosrdných sester. Jaký je největší rozdíl mezi civilní ordinací a ordinací v rámci řádu?

Stran odbornosti vůbec žádný. Pacienti zde dostanou kvalitní péči na vysoké úrovni. Jakousi přidanou hodnotou je velmi lidský přístup k pacientům a jejich obtížím či duchovní péče o hospitalizované nemocné.

Vašim zájmem je screening kolorektálního karcinomu a jeho zefektivnění. Jaké jsou vaše cíle (dosažení) na tomto poli?

Nutno zmínit, že jsem postgraduální student na 1. LF UK, kde se pod vedením docenta Seiferta touto oblastí zabývám. Doc. Seifert je nestorem screeningu koloraktálního karcinomu za praktické lékaře. Za tu dobu, co s ním spolupracuji, jsme se snažili o zvýšení informovanosti české populace o screeningu kolorektálného karcinomu, zabývali jsme se kvalitou testů na okultní krvácení, dostupností screeningové koloskopie, systémem adresného zvaním atd.

Jaký je nejdůležitější přínos této práce pro Vás?

Se zavedením adresného zvaní, kdy jsou lidé obesíláni a zváni na screening, se zvýšila účast na 30%, cílem je dosáhnout 50%. Rád bych se toho dočkal. Zároveň bych chtěl, aby se zvýšila účast mužů, která je výrazně nižší než u žen. Rád bych, aby se pacienti aktivně zajímali o své zdraví. Rád bych, aby je pojišťovny motivovaly. Cíl je proto jednoduchý, mít fungující screening a co nejnižší úmrtnost české populace!

Co Vám v neprofesním životě přináší největší radost či pocit naplnění?

Tak to je jednoznačné, máme malého kluka (10 měsíců), takže teď je to on, rodina. Nikdy by mě nenapadlo, jak mi dokáže rychle spravit špatnou náladu a pomůže zapomenout na různé starosti. Ale je pravda, že v noci by mohl spát lépe.

http://www.ordinacevysehrad.cz

Jeden z nejcennějších vztahů, který může vzniknout mezi pacientem a jeho lékařem je vztah důvěry. A jsem přesvědčen, že takový vztah má vícenásobný léčebný potenciál. Profese lékaře se v našich zemích dlouhodobě těší obecně vysoké vážnosti. A někdy, zvláště v případech těžkých nemocí či nevyléčitelných chorob je doktor vnímán jako poslední možný zachránce, jako spasitel. Ale tím on opravdu není. Jsou lékaři, kteří vám nesednou, nenajdete si k nim správný vztah i přesto, že mohou být skvělými odborníky. Možná jsou příliš zaměstnáni svojí profesí, možná jim chybí schopnost komunikace nebo se nedostává ta pověstná špetka empatie. Nevím. Jsem ale přesvědčen, že když má praktický lékař nadhled, entuziasmus pro svůj obor, přirozenou schopnost budovat vztah důvěry k pacientům, má předpoklady být dobrým doktorem. A „dobrý doktor“ to je požehnání…

Zdroj: foto – archiv NK