Eutanazie – rozhodnutí pro „dobrou smrt“

Co když se člověk dostane do situace, kdy je nevyléčitelně nemocný a postupující nemoc mu nejenom způsobuje nesnesitelné bolesti, ale postupně ochromuje jeho životní funkce. Dusí se, přestává ovládat svaly, končetiny. Je napojen na přístroje, které mu pomáhají jeho bolest jen prodlužovat. Nežije. Jen jeho tělo ještě díky vydatné podpory náhradních orgánů ještě funguje. Nemůže nic. Nemůže se rozhodnout ani pro vlastní smrt. Má vůbec člověk právo rozhodovat o vlastním životě? Pacient se sám může rozhodnout spáchat sebevraždu, což není trestný čin. Ale co když už je tak nemohoucí, že ani tento poslední krok není schopen udělat? Nejsou toto právě důvody žádosti o eutanazii? Žadatel o eutanazii musí trpět nesnesitelnými a neustálými bolestmi a musí opakovaně vyjádřit přání zemřít. Ale jak  prokázat, že vaše bolesti jsou nesnesitelné, když každý máme práh bolesti nastaven jinak? Někdo tvrdí, že eutanazie je pro trpícího východiskem z jeho bezmoci.

Eutanazie

Eutanazie (z řec. “dobrá smrt”). Vědomé a úmyslné usmrcení člověk na jeho žádost a z lítosti, poskytnutí „dobré smrti“. Usmrcení je zpravidla provedeno lékařem humánním a rychlým způsobem a v naprosto bezvýchodné situaci, která v sobě zahrnuje nevyléčitelnou chorobu směřující k smrti a nezvladatelné bolesti. Usmrcení na žádost, tedy se svolením poškozeného, je z hlediska českého trestního práva nedovolené a je posuzováno jako vražda.

Nebude to vražda?

Eutanazii nelze eticky hodnotit zcela obecně. Abychom mohli mluvit o eutanazii a nikoliv vraždě, je potřeba, aby samotný akt splňoval některé podmínky:

• usmrcení se provádí na žádost pacienta
• pacient se nachází ve stavu nezvladatelných bolestí bez naděje na zlepšení stavu
• pacient se nachází v terminálním stadiu smrtelné choroby
• motiv usmrcení pacienta je výhradně lítost a soucit
• usmrcení musí být provedeno lékařem odborně a humánně

Druhy eutanazie

Eutanazie se dělí podle různých kritérií.

• aktivní – usmrcení pacienta lékařem, většinou injekčně přípravkem, který způsobí smrt
• pasivní – ukončení další léčby, ustoupení od dalšího umělého udržování pacienta při životě
• přímá – aktivní podání jedu
• nepřímá – ulehčení smrti podáním takové dávky narkotik a sedativ, která má za následek výrazné zkrácení života
• vyžádaná – na přímou žádost pacienta
• vyžádaná sporná – na žádost příbuzných, kteří prokáží vysokou pravděpodobnost takového přání pacienta, když byl ještě při
• nevyžádaná – eutanazie provedené bez jasné žádosti pacienta, příp. jeho příbuzných
• asistovaná sebevražda – lékař poskytne pacientovi pouze prostředky a znalosti k provedení eutanazie samotným pacientem
• DNR, NR – žádost neresuscitovat v případě zástavy životních funkcí

Průkopníci eutanazie

V roce 1993 byla eutanazie zbavena statutu trestného činu v Nizozemsku a v roce 2002 byla povolena v Belgii. V současnosti je eutanazie v jistých formách legální v Belgii, Lucembursku, Nizozemsku, Švýcarsku a v amerických státech Washington, Oregon, Vermont a Montana.

Země umožňující pasivní eutanazii tzn. přerušení léčby udržující pacienta naživu: Dánsko, Finsko, Francie, Indie, Irska, Itálie, Kolumbie, Mexiko. V Německu je eutanazie zakázána, ale není trestná pomoc při sebevraždě, když se ten, kdo nemocnému v jeho záměru zemřít pomáhá, do samotného usmrcení přímo nezapojí.                                                                   

Eutanazii NE!

V české společnosti představuje Hospicové hnutí zatím nejsilnější hlas proti eutanazii. A dlužno dodat, také hlas mimořádně relevantní. Právě tihle lékaři a sestry mají totiž největší zásluhy na tom, že se po revoluci umírání v Čechách významně zlepšilo. Hospicová myšlenka spočívá nejen v kvalifikované úlevě od bolesti, důrazu na blízkost pacientovi a respektování jeho přání a rozhodnutí. Především počítá s tím, že při kvalitní péči může být přirozená smrt „dobrá“, že může být pokojným, obohacujícím naplněním života pro umírajícího i jeho blízké.

Asistovaná smrt ano, ale za přísných podmínek

„Návrh zákona o důstojné smrti se snaží vyřešit mnohdy neúnosnou situaci pacienta, který trpí vážnou chorobou, případně se rovněž nachází ve stavu nezměnitelného bezvědomí, a jeho zdravotní stav vyvolává trvalé fyzické nebo psychické utrpení,“ uvádí se k návrhu českého zákona, který čeká na projednání v Poslanecké sněmovně. Paragrafové znění se zaměřuje zejména na situace, kdy se pacient nachází ve „stavu trvalého fyzického nebo psychického utrpení“. Za přísně nastavených podmínek by pak o asistovanou smrt mohl takový člověk požádat ve chvíli, kdy svůj stav sám vyhodnotí za bezvýchodný. Návrh však počítá i s tím, že by se mohli lidé vyslovit i předem, ale člověk by svůj záměr mohl kdykoli vzít zpět.

Otázka přípustnosti či nepřípustnosti eutanazie se v právní vědě diskutuje nejméně od počátku 18. století a vždy vyvolávala celou řadu souvisejících pochybností. Je to tím, že eutanazie není jen otázkou právní, ale spíše etickou Konečně v Hippokratově přísaze je uvedeno: „Nepodám nikomu smrtící látku, i kdyby ji ode mne žádal, a ani nikomu tuto možnost nenavrhnu.“ Tento názor se stal základem kodexů lékařů po celá staletí až do dnešních dnů a Hippokratovu přísahu stále skládají lékaři i v České republice. Naproti tomu Enrico Ferri (slavný italský kriminalista) kdysi prezentoval názor, podle kterého „je každý pánem svého života, jejž může i zničit. Může-li toto právo uplatnit sám, jestliže zákon sebevraždu netrestá, proč by je nemohl provést i prostřednictvím jiného?“

Zdroj: foto – Pixabay