Prokrastinace, aneb udělám to zítra!

Někdy se vám z toho dělá až mdlo. Ne, nic špatného jste nesnědli. Jen se nemůžete rozhodnout, splnit konečně ten úkol. Raději ho odkládáte, přemlouváte se. Dneska to vyřídím, nebo raději až zítra! Ano, to bude lepší! Jenže to trvá nějak dlouho, nemůžete se zbavit pocitu, že selháváte. Ano vy! Z toho pramení ten pocit chvění kolem žaludku, vnitřní nevolnost. Jedním z faktorů, který může chorobnou prokrastinaci nastartovat jsou i deprese.

Co je vlastně prokrastinace?

Je to výrazná a chronická tendence odkládat plnění (většinou administrativních či psychicky náročných) povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Může představovat rizikový fenomén pro duševní zdraví. S prokrastinací je spojena rozhodovací paralýza, kdy v případě složitějšího výběru možností, jak povinnost řešit, vede nakonec ke stálému odkládání rozhodnutí. Prokrastinace může vyústit ve stres, pocit viny, psychickou krizi a ztrátu produktivity. Podle jiných to vypadá jako obyčejná lenost, ale podle psychiatrů se jedná o nemoc. Její pojmenování vzniklo z latinského spojení procrastinare – po a zítřejší, tedy: nechat na zítřek.

Nemoc nebo lenost?

I když hranice jak nemoc poznat muže být jen nepatrná, největší rozdíl mezi prokrastinací a leností je to, že to není otázka vašeho rozhodnutí, vašeho odmítání. Vy to prostě udělat chcete, ale ono se vám to nedaří. Nejvíce ohroženým druhem jsou studenti. Nabídka zábavy je přepestrá a tak se učení na zkoušku neustále odkládá. Až najednou z toho semestru zbývají již jen dva dny. Podle odhadů trpí chorobným odkládáním povinností 20 až 30 procent studentů VŠ, u dospělých je to jen asi 10 %. Ale prokrastinace jako nemoc se nakonec může rozvinout až do takového stadia, kdy prokrastinátor není schopen ani jít nakoupit. Jenže možná samotným problémem „nemoci“ je to, že tento stav „onemocnění“ je vhodným zdůvodněním i pro banální nerozhodnost. Termín prokrastinace zní přeci jen vědečtěji.

A nejedná se vlastně o zlozvyk?

I když si to nechceme připustit, tak spoustu času prohospodaříme tím, že děláme něco nepodstatného a důležité věci odkládáme. Obtíže dokážeme rozpoznat, co je v danou chvíli nejdůležitější, a raději řešíme zástupné záležitosti, banality. Z 90–95 % řeší problém s prokrastinací zdraví lidé, kteří akorát nezvládají rychlost naší moderní doby. Pouze ve výjimečných případech za tím stojí nějaká vážná nemoc. Spíš než o chorobu se tedy jedná o zlozvyk. Nejedná se tedy o věc, která by byla vrozená, ale je  to jen naučený špatný způsob chování.

Jak to řešit?

Nejčastěji se odkládají složité věci. A to je jedna z možnosti řešení: rozložit si velké úkoly na menší části. Čím menší sousto, tím menší šance na odkládání, tím větší možnost daný úkol zvládnout. Bojovat s prokrastinací přitom znamená bojovat především s vlastní vůlí. Cílem je její postupné posilování, až se dostanete do stádia, kdy ji nic neohrozí.

Nevymlouvat se!

Spousta lidí si prokrastinaci racionalizuje a říká, že se jim dobře pracuje na poslední chvíli. Že potřebují být ve strsu, aby odevzdaly skvělý výkon. Pod tlakem jsou schopni ze sebe vydat maxim. Ale jak to je doopravdy? Analýzy ukazují, že to není pravda. Lidé pod tlakem nejsou výkonnější a šance na to, že selžou, je několikanásobně větší. Lidé inteligentní a kreativní prokrastinaci podléhají více právě z toho důvodu, že si dokážou dělat promyšlené výmluvy sami před sebou. A nakonec tomu i věří.

Co vám také může pomoci?

Každý, kdo se dostane do těžší životní situace, si začne víc vážit života a času. Najednou se již nechcete zabývat nějakými nedůležitostmi. Člověk pak přestane trávit hodiny bezcílným bloumáním po sociálních sítích nebo posedáváním u televize a začne hledat to, co ho doopravdy naplňuje a dává jeho životu smysl.

Pár zkušeností na závěr

„… tak to se jedná o mně. Pokud mám totiž dělat něco, co mne stresuje, najdu si radši buď jinou práci, anebo něco, čím se uvolním, snad by pomohlo věci neodkládat, ale na druhou stranu, někdy mám období, kdy se snažím vše ihned řešit bez odkladu a pak mám ovšem dojem, že je to nekonečné. Nejsem si jistá, jestli bych byla schopná nepřetržitě žít bez odkladů… „

„To jsem ráda, že nejsem sama, u mě je to taky tak. Vždycky se najde něco “důležitějšího” až na to, že když už úkol nesnese odklad jsem trochu (spíš víc) ve stresu, ale o to produktivnější. Alespoň si to myslím. A vždycky si říkám příště… Naopak když mám třeba psát nějakou práci do školy, jsem schopna si najít 1000 jiných povinností. Třeba: špajz prázdný – jdu nakoupit! A když už jsem nakoupila, tak si udělám zas jednou pořádné jídlo! Tedy, to je nádobí. To jsem všechno ušpinila já? Tak to umyju! A koukám, ona je vlastně celá kuchyně nějaká fuj! Asi  tu nikdo dlouho neuklízel! Tak to udělám, no! A když už jsem v tom, tak si i vyperu. Taky vysát bych mohla, když jsem v tom gruntování! Takže nejpracovitější jsem, když prokrastinuji!“

Prokrastinaci často způsobuje ochromující, i když nepřiznaný strach ze selhání. Odkládání nějakého řešení problému je pro každého člověka do určité míry normální psychologické chování. Zvažujete možnosti řešení. Rozhodujete se, až když jste si jisti. Chronická prokrastinace ale může být příznakem vážné mentální poruchy. Takto postižení lidé mají často strach vyhledat pomoc kvůli sociálnímu stigmatu a rozšířenému omylu, že prokrastinace je způsobena leností, nízkou silou vůle nebo malými ambicemi. Ale neměli by jste to odkládat…

Zdroj: foto – Shutterstock