Máte rakovinu
Příběhy

Když vám lékař řekne: Máte rakovinu!

Jaké to je? Co vás při té informaci napadne? A napadne to hned, nebo až to příští ráno po probdělé noci? Co se tím pro vás mění? Komu to řeknete?  Tyto a mnohé další otázky mě rezonovaly v hlavě, když jsem si domlouval tento rozhovor.

Seděl jsem proti postaršímu muži, šedivé, nakrátko ostříhané vlasy. Postavou připomínal spíše chasníka odněkud z jižní Moravy, než učitele z Plzně. Dokázal jsem si ho představit, jak obchází vinohrad a starostlivě prohlíží dozrávající hrozny. Potkat ho ve městě, ničím vás nezaujme. Jak ale člověk příjme verdikt od lékaře, který mu sdělí: “Máte rakovinu!”?

Jaroslav, 61 let, Plzeňsko:Myslím, že to vždy záleží na tom člověku,” odpověděl a pomalu vyndal lžičku z hrnku s cappuccinem na stole.

Ona za to vlastně může moje žena, která se jednou večer při televizi zeptala, jestli bych neměl jít na urologii, že chodím v noci nějak často na záchod. Tak jsem se objednal a absolvoval takový to kolečko vyšetření. Doktorovi se nelíbili vyšší hodnoty PSA v krvi a tak mě poslal na biopsii.

No a pak za pár dnů sedíte v ordinaci, sestra něco zapisuje a pan doktor vás seznámí s výsledky vzorků biopsie. Byly pozitivní. Sedm z dvanácti. A tak vám poněkud stroze oznámí:

MÁTE RAKOVINU PROSTATY!

Dobrá zpráva je, jak nezapomene zdůraznit, že zatím nejsou patrné metastázy. Nádor je ohraničen, lokalizován. Rozhovor pokračuje v klidu. Vy se ptáte, doktor odpovídá. Nehroutí se vám svět, ale chápete, že se váš život tímto okamžikem výrazně mění. Lékař nabízí řešení. Operace nebo ozáření.

Tehdy jsem se ho zeptal:

“Kdybyste měl tuto diagnózu a v takové rozsahu vy pane doktore, co byste volil vy?”

“Jednoznačně operaci! Jste ještě mladej!”

A poskytl mi celkem srozumitelné vysvětlení. Odpovídal na mé doplňující otázky.

Ano, doktor byl trošku “studenej čumák”. Ale třeba jsem mu křivdil. Možná, že když každý druhý den musíte někoho seznámit s takovou diagnózou, trošku otupíte. Měl jsem pocit, že by neškodila trocha “empatie”, vcítění se do možných myšlenkových pochodů pacienta.

Přeci jen informaci, že máte rakovinu, že se tím dramaticky může změnit váš život, neslýcháte každý den. Trochu to zaskočí každého.

„Nenapadla Vás otázka: Proč právě já?“ zeptal jsem se.

Jasně, je jen otázkou času, kdy si ji položíte. Mě nenaskočila v hlavě hned. Spíše po několika dnech. Nebyla vyčítavá, zlobná. Byla analytická, zkoumavá. Prvně mě napadla v situaci, když jsem zahlédl zvláštní “figurku”.  Opilec, motající se ráno po jedné z plzeňských ulic, když jsem jel tramvají do školy. Byl to jen záblesk. Ta otázka nečekala “usídlena” v hlavě celou tu dobu.

“Proč já?”

Na druhou stranu, když se člověk dřív dozvěděl informaci o někom, komu se přihodilo něco “zlého”, nevzpomínám si, že bych si já sám položil otázku:

“Proč zrovna ON? Proč ne já?”

Tehdy jsem se sám před sebou zastyděl, jako bych se nad někým vyvyšoval, jako bych pokládal sám sebe za “hodnotnějšího”, než na první pohled “výstředního” chlapíka, žijícího mimo běžné společenské konvence. Bylo to tehdy naposled, co jsem si tu otázku položil.

Odmlčel se a napil se ze svého hrnku. Kolem prošla číšnice a zeptala se, zda něco nepotřebujeme. Zavrtěl hlavou.

On to má každý trochu jinak. Nedávno jsem četl v novinách takové emotivní vyjádření jedné pacientky: „To, že máte rakovinu, srazí na kolena každého! Já jsem běhala po lese, křičela hrůzou a proklínala celý svět!“ Myslím, že se to nedá zevšeobecňovat.

Víte, každý si ten svůj příběh musí prožít sám, každá rakovina je jiná, diagnostikují ji v různých fázích a odlišná je i úspěšnost její léčby. A nejspíš tu zprávu přijme jinak mladá máma od dvou malých dětí nebo muž v mém věku.

Co je podle Vás v té chvíli nejdůležitější?

Asi se tomu postavit. Vzít to jako výzvu. Nevzdat to! Já jsem to chápal tak, že mé tělo mi říká, že něco dělám špatně. Že blbě jím, mám málo pohybu, že se stresuji. Těch věcí je pochopitelně více. Důležitá je podpora blízkých, rodiny. Alespoň těch, kterým o tom řeknete. Já jsem osobně neměl potřebu to vytrubovat do světa.

Souhlasil jste s navrhovanou léčbou?

Myslím, že součástí úspěšné léčby je to, že jí musíte věřit. A já jsem přijal vysvětlení lékaře, že v mém případě je nejlepší variantou operace. Měl jsem už domluvený termín. Neřešil jsem to. Jenže pak jsem zjistil, že by byla i jiná možnost. Protonová léčba, kterou moje zdravotní pojišťovna proplácela. Tak jsem se obrátil na ni a domluvil si konzultaci v Protonovém centru v Praze. Následovalo vyšetření na cétečku tamtéž, které ukázalo, že bych mohl být pro tento typ terapie vhodným pacientem. A tak jsem 15 dní před operací změnil typ léčby.

Myslíte, že jste se rozhodl správně?

To ukáže čas. Ale já jsem nikdy v tom půlroce hormonální léčby, která předcházela protonové terapii, nepochyboval. Tedy nijak vážně nepochyboval. Jsem učitel, pokládám otázky. A ty jsem kladl i sám sobě. Navíc tento moderní způsob léčby přináší po zákroku výrazně lepší kvalitu života. Nemusíte řešit únik moči či výrazné sexuální problémy způsobené ztrátou erektivnosti. Teda…zatím!

Bylo něco, co Vás v souvislosti s rakovinou, překvapilo?

Víte, rakovina se stala v poslední době zajímavým mediálním tématem. Možná je to tím, že zasáhla i známé osobnosti kulturního života. Jejich léčba probíhá skoro v on-line přenosu. Mnohé zdravotní portály na internetu nebo i některá tištěná média jsou plné příběhů pacientů s rakovinou. Ano, jsou pravdivé. Jenže to není úplná pravda.

Myslím, že nejvypjatější chvíle v boji s rakovinou jsou ty, o kterých člověk mlčí.

Když v noci třeštíte oči do tmy.

Když si kladete otázky, na které neznáte odpovědi.

Když se učíte přijímat vlastní smrtelnost.

Možná otázka nakonec. Přinesla Vám něco Vaše rakovina?

Ano, mimo to, co jsem už řekl. Ono to možná bude znít trošku pateticky. Ale zjištění, že život je krásný…

 

Jaroslav K. je rok po ukončení protonové léčby. Jeho kolegové o jeho rakovině nic neví. Snaží se věnovat věcem, které mají pro něj nějaký smysl. Malichernosti a hlouposti prý už neřeší. Nebyly mu odstraněny semenné váčky a nemusí nosit inkontinenční pleny. Výsledky kontrol jsou zatím pozitivní.

Zdroj: foto-Pixabay

8.4.2016 | Martin Motloch

Komentáře nejsou povoleny.

Doporučujeme

Kontakty

Poradíme si, z.s.
Dobrovského 1011/1
266 01 Beroun
redakce@poradimesi.cz

Podporují nás

FM solutions, a.s.

+420 602 242 494
Copyright © 2015 Poradimesi.cz Obchodní podmínky