I s mentálním postižením můžete najít práci

Inspirujte se skutečným příběhem:

Když se pan Libor dostal poprvé do kontaktu s pracovníky sociální rehabilitace Ligy vozíčkářů, byl už 3 roky evidovaný na úřadu práce jako nezaměstnaný. Má 44 let, lehké mentální postižení a bydlí s matkou. V minulosti pracoval jako uklízeč a také v dílně, kde se vyráběly kromě jiného krabice z lepenky. Libor se však necítí dobře v některých pracovních situacích (hluk, vysoké tempo atd.). Po několika schůzkách se ukázalo, že tento člověk potřebuje podporu při vyhledávání nabídek práce a především při oslovování možných zaměstnavatelů. Je totiž velmi nesmělý, v komunikaci s cizími lidmi se cítí nervózní, a tím pádem se obtížně na něčem dohodne. V průběhu roku společně s pracovníky služby reagoval na několik nabídek práce, byl pozván na několik pracovních pohovorů, které absolvoval s podpůrným doprovodem.

Pan Libor také projevil zájem o konzultace s psycholožkou. Měl možnost mluvit o svých pocitech, o nočních můrách, strachu z lidí. Psycholožka jej podpořila ve vyjadřování jeho potřeb, poskytla mu bezpečný prostor pro sdílení strachů. Klient postupně alespoň částečně propojil své tělesné projevy se svými emocemi.

Průběžně se také dále s pracovníky služby ucházel o nabídky práce, mezi nimi byl i inzerát z tiskárny. Liga vozíčkářů s vedoucím tiskárny jednala o vhodnosti práce pro klienty sociální rehabilitace a připravila jej také na specifické potřeby pana Libora. I když je pracoviště na druhém konci města a je nutné přestupovat třikrát na mimoměstský autobus, pan Libor se s podporou psycholožky i pracovníků rozhodl, že chce cestování zvládnout samostatně. Na pohovor však jel s doprovodem sociálního pracovníka. Ten mu pomohl při jednání s vedoucím tiskárny. Prohlídka pracoviště i podrobné vyjasnění podmínek vedly k tomu, že si pan Libor s vedoucím podali ruce a dohodli se o nástupu na zkušební dobu od září 2015.

Nový zaměstnanec při prvních několika směnách získal opět podporu sociální rehabilitace – společný trénink samostatné cesty a zvládání náplně práce. Kromě toho pracovnice služby Liborovi pomohla s porozuměním pracovní smlouvy, bezpečnosti práce a vnitřních směrnic. Po týdnu se oba „parťáci“ potkali, popovídali si o tom, jak vše Libor zvládá a jaké má pocity z práce. Příběh končí ještě lépe – pan Libor je stále zaměstnaný na témže místě, samostatně dojíždí do práce a ve firmě jsou s ním spokojení, plně respektují jeho potřeby.

Pokud také chcete takového „parťáka“, který vás nasměruje k samostatnému aktivnímu životu, obraťte se na Lucii Chýlkovou, tel.: 725 122 854, e-mail:

Více informací o službě, ve které pomohli panu Liborovi najdete zde.

 Zdroj: foto-Pixabay, text-Liga vozíčkářů