Kuranda Miroslav
Příběhy

Miroslav Kuranda – legenda mezi pražskými kronikáři

Miroslav Kuranda – legenda mezi pražskými kronikáři se narodil v roce 1927. Příští rok mu bude devadesát let, požehnaný věk. Drobný mužík překypující aktivitou, rázující po Vysočanech bez hole, dochází každý týden na radnici připravovat články pro časopis Rokytka, který je součástí oficiální tiskoviny Prahy 9. Jeho pokoj v Domově seniorů, ve kterém už žije sám bez milované ženy, se podobá obří kartotéce. Desítky vzorně srovnaných krabic s pečlivě založenými papíry. Tisíce textů, popisů, článků. Každý den až do půlnoci třídí historické materiály, nebo píše na svém počítači vzpomínky a zamyšlení na různá témata. Zde je jedno z nich.

Vzpomínáte?

Žiji již v poslední fázi svého života a proto ti, kteří stojí teprve na jeho začátku se domnívají, že jim mohu předávat moudra. Nemohu. Moudra ne. Ty soudobé moudrosti, zejména z oblasti moderní techniky, se naopak snažím sám získávat od těch nejmladších. Mohu pouze předávat zkušenosti, ale jen ty, které mi ještě zůstaly v paměti. A vzpomínky na časy, kdy ještě ani jejich rodiče nežili.

To bylo tenkrát…

Neexistovala ještě televize, magnetofony, mobily, tranzistorová radia, propisky, myčky nádobí, silon a nylon, bateriové hodinky, texasky či rifle, automatické pračky, elektrické ani elektronické psací stroje, videa, počítače, „E“ (éčka) přidávaná do potravin, digitální fotoaparáty, samoobsluhy, supermarkety, second handy, esemesky, internet, diskotéky, nelétalo se na Měsíc, známka na pohled stála 50 haléřů, na dopis korunu a houska (křupavá a vypečená) byla za 25 haléřů. I po Václavském náměstí jezdila nejen tramvaj, ale i koňská spřežení… atd. Nejen ženy, ale i muži nosili klobouky (a slušelo jim to).

Byla jiná doba, jiná móda, zvyky a volnější životní tempo. V tehdejší době jsme žili my, dnes již dožívající nejstarší generace a na dnešní svět se setrvačností stále díváme tehdejšíma očima. Pochopte nás proto, že si s vámi, žijícími v dnešní době, někdy už nerozumíme.

My dnes obdivujeme jako technický div Arénu Sazky, pro vás je to už historická stavba. Freyovou ulici pamatujeme ještě, když byla zastavěna zemědělskými dvory. Pamatujeme, kdy pohřební průvody procházely pražskými ulicemi a náměstími, a z Vysočan na Prosek strmou Myšinou. Zažili jsme přelet vzducholodě Zeppelin nad Vysočany. Kdy Kolbenovou ulicí, která končila v háječku u dnešní Nemocniční ulice, nejezdila ještě tramvaj. Kdy do dřevěných ledniček v domácnostech, restaurací a u řezníků rozváželi vltavský led z Branických ledáren koňskými potahy. Kdy ulice Prahy brázdily modré poštovní vozíky tažené koňmi. Kdy v poledne se rozezněly kostelní zvony. Kdy se i v sobotu pracovalo až do podvečera a ve školách bylo i odpolední vyučování…

Vy dnes při procházce (častěji však při projížďce) přírodou posloucháte ze sluchátek moderní hity, my jsme v přírodě naslouchali zpěvům ptáků. Požitkem byl pro nás poslech akordů větrem vyluzovaných z elektrických drátů na sloupech. Vy si s přáteli v nedohlednu posíláte esemesky nebo mluvíte mobilem, někdy i s obrazovým doprovodem, my jsme si vzájemně, pokud jsme byli na dohled, signalizovali zprávy morseovkou. Vy se se svými bližními oslovujete „vole“ nebo „volevole“, my jsme si říkali „člověče“, „č°éče“ nebo jen „čéče“.

Čas běží dál. Za tři čtvrtě století taky budete těmi, kterými jsme dnes my. Taky budete těmi, kterým příští generace již budou jen stěží rozumět. Dožijte se toho ve zdraví a mějte pro nás pochopení!

Miroslav Kuranda

Zdroj: foto – archiv autora

13.5.2016 | Martin Motloch

Komentáře nejsou povoleny.

Doporučujeme

Kontakty

Poradíme si, z.s.
Dobrovského 1011/1
266 01 Beroun
redakce@poradimesi.cz

Podporují nás

FM solutions, a.s.

+420 602 242 494
Copyright © 2015 Poradimesi.cz Obchodní podmínky