Dědictví. Co je o něm dobré vědět?

Většina lidí si zaměňuje pojem „pozůstalost“ s právním pojmem „dědictví. Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě nevymahatelných osobních práv a povinností. Ve vztahu k dědici se nazývá dědictvím a právo na ně vzniká smrtí zůstavitele.

Pozůstalost

Pozůstalost se označuje jako majetkový soubor zanechaný zůstavitelem v období mezi jeho úmrtím a odevzdáním pozůstalosti jeho dědicům v rámci dědického řízení.

Dědické řízení

Účelem dědického řízení je vydání autoritativního rozhodnutí o právních nástupcích, tj. dědicích zůstavitele a je řízením neveřejným. Dědické řízení končí vydáním usnesení, v němž soud potvrdí nabytí dědictví podle zákonných podílů, schválí dohodu uzavřenou mezi dědici nebo potvrdí, že dědictví, které nenabyl žádný z dědiců, připadlo státu.

První kroky řízení  

Příslušný orgán státní správy pověřený vedením matriky oznámí úmrtí ve svém matričním obvodu soudu příslušného k projednání dědictví. Následně příslušný soud zahájí řízení, jakmile se dozví, že někdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého. Účastníky řízení jsou ti, kteří přicházejí v úvahu jako dědici zůstavitele. Soud pověří notáře jako soudního komisaře, aby za odměnu provedl úkony v dědickém řízení. Pověřený notář zjistí, zda jsou evidovány v centrální evidenci závětí a v centrální evidenci manželských smluv závěť zůstavitele, listina o vydědění, listina o ustanovení správce dědictví, případně další smlouvy, zjistí zůstavitelův majetek a jeho dluhy a provede soupis aktiv a pasiv. Poté obeznámí osoby, které přicházejí v úvahu jako dědici a konaném jednání, při němž se bude dědictví projednávat.

Právní řád České republiky upravuje způsoby dědictví, kterými jsou dědění ze závěti, ze zákona nebo z obou těchto důvodů.

Dědění ze zákona

V případě dědění ze zákona (§ 1633–1641 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) právní řád České republiky rozděluje dědice do šesti dědických tříd.

1. dědická třída – zde dědí zůstavitelovy děti a manžel nebo partner, každý z nich rovným podílem. Pokud některé z dětí nedědí (odmítlo dědictví, je nezpůsobilé dědit, nedožilo se zůstavitelovy smrti nebo je neznámého pobytu), nabývají jeho dědického podílu jeho děti (tj. zůstavitelova vnoučata); pokud však dítě, které nedědí, žádné děti nemá, přiroste jeho dědický podíl ostatním dědicům. Obdobně se postupuje, jestliže nedědí další potomci (vnoučata atd.). Tento způsob dělení dědických podílů se nazývá in stirpes (podle kmenů). Jestliže některý ze zůstavitelových potomků dědí (např. zůstavitelovo dítě), nemůžou dědit jeho potomci (např. zůstavitelova vnoučata; potomci jiných zůstavitelových dětí však dědit mohou). Manžel ani partner nemůže v první třídě dědiců dědit sám.

2. dědická třída – dědí manžel nebo partner, zůstavitelovi rodiče a tzv. spolužijící osoba. Dědicové ve druhé třídě dědiců dědí rovným dílem, manželu nebo partnerovi však připadá nejméně polovina dědictví. Pokud tedy manžel nebo partner dědí ve druhé třídě sám, připadne mu celé dědictví, jinak dědí polovinu dědictví a druhá polovina dědictví se rozdělí rovným dílem mezi ostatní dědice druhé třídy dědiců. Tzv. spolužijící osoba nemůže ve druhé třídě dědit sama. Předpokladem pro dědění ve druhé třídě dědiců je, že nedědí žádný ze zůstavitelových potomků.

3. dědická třída je předpokladem pro dědění je, že nedědí žádný ze zůstavitelových potomků, zůstavitelův manžel nebo partner ani žádný ze zůstavitelových rodičů. Ve třetí třídě dědiců dědí zůstavitelovi sourozenci a tzv. spolužijící osoba, všichni rovným dílem. Pokud některý z sourozenců nedědí (odmítl dědictví, je nezpůsobilý dědit, nedožil se zůstavitelovy smrti nebo je neznámého pobytu), nabývají jeho dědického podílu in stirpes jeho děti (tj. zůstavitelovi synovci a neteře); pokud však sourozenec, který nedědí, žádné dětí nemá, přiroste jeho dědický podíl ostatním dědicům. Na další potomky zůstavitelových sourozenců (například na prasynovce a praneteře) však už dědický podíl nepřechází, ani kdyby žádný ze zůstavitelových sourozenců nedědil.

4. dědická třída – předpokladem je, že nedědí žádný ze zůstavitelových potomků, zůstavitelův manžel nebo partner, žádný ze zůstavitelových rodičů, sourozenců, synovců a neteří ani tzv. spolužijící osoba. Ve čtvrté dědické skupině dědí stejným dílem zůstavitelovi prarodiče.

5. dědická třída – předpokladem je, že nedědí nikdo z předchozích tříd. Zde dědí prarodiče rodičů zůstavitele, tzn. zůstavitelovi praprarodiče, a to tak, že prarodičům matky zůstavitele připadne polovina pozůstalosti a prarodičům otce zůstavitele druhá polovina. Tato polovina se následně rozdělí rovným dílem mezi dvojice, tzn. jednu čtvrtinu rodiče zůstavitelovi babičky z matčiny strany, druhou čtvrtinu rodiče zůstavitelova dědečka z matčiny strany atd., celkově tak na každého připadne jedna osmina zůstavitelovi pozůstalosti. Pokud jeden z dvojice praprarodičů nedědí, připadne celý podíl druhému z dvojice, tzn. pokud prapradědeček už nežije, připadne celá čtvrtina praprababičce. Pokud nedědí celá dvojice, připadne jejich čtvrtina druhé dvojici z téže strany, tzn. pokud rodiče dědečka z matčiny strany nedědí, připadne jejich čtvrtina rodičům babičky z matčiny strany. Pokud by nedědila ani tato dvojice, rozdělí se celá tato polovina mezi prarodiče druhého z rodičů, tzn. pokud nedědí rodiče dědečka ani babičky z matčiny strany, připadne tato polovina pozůstalosti rodičům babičky a dědečka z otcovy strany, a to ve stejném poměru, v jakém jim připadla pozůstalost z “jejich” poloviny.

6. dědická třída – předpokladem pro dědění v šesté třídě dědiců je, že nedědí nikdo z předchozích tříd. V šesté třídě dědiců dědí rovným dílem děti dětí sourozenců zůstavitele (tj. prasynovci a praneteře) a děti prarodičů zůstavitele (tj. strýcové a tety).

Dědění ze závěti

Závět, je odvolatelný projev vůle, úkon, který činí zůstavitel za svého života a určuje jím, jak bude rozdělen jeho majetek po jeho smrti. Zákon umožňuje sepsat závěť v podstatě komukoliv. Podstatná je pouze forma, kterou se závěť má sepsat. Závěť je právním jednáním mortis causa (pro případ smrti), takže jeho právní důsledky nastávají až smrtí pořizovatele závěti. K tomu, aby se závětí ustanovený dědic skutečně stal dědicem po zůstaviteli, musí splnit podmínky stanovené pro všechny dědice:

• musí dožít smrti zůstavitele,
• nesmí být dědicky nezpůsobilý
• nesmí platně odmítnout dědictví.

Sepsání závěti je nově upraveno občanským zákoníkem, který je účinný od 1. ledna 2014. Pro rozsáhlost tématu závětí a jejími různými typy se budeme zabývat ve zvláštním článku.

Už nyní se můžete podívat na vzory závětí ZDE:

http://www.vzory.cz/

Co je dobré vědět o pozůstalosti

• Dědické řízení zahajuje soud automaticky.
• Pověřený soudní komisař (notář) vás písemně vyrozumí a pozve na jednání.
• Při vlastním projednávání dědictví jste vyzváni k přiznání dalšího majetku.
• Předmětem dědického řízení jsou také případné dluhy zemřelého.
• Výši dědictví určují aktiva a pasiva pozůstalosti.
• Dědictví může ovlivnit tzv. vydědění, které ale musí splňovat zákonné podmínky.
• Společné jmění manželů se vypořádává v rámci dědického řízení. Zůstává tak výlučné jmění zůstavitele – jeho majetek i dluhy.
• Lze také v závěti uvést podmínku, za které bude dědic dědit.
• Dědictví se můžete zříci už za života zůstavitele.

Součástí dědictví není

• Právo nájmu bytu
• Právu nájmu hrobového místa
• Smrtí zůstavitele zaniká také věcné břemeno vázané na osobu zemřelého
• Zaniká i závazek z vedlejší úmluvy o předkupním právu založený kupní smlouvou
• Smrtí zaniká i plná moc zůstavitele ke konání právních úkonů

Dědické právo se zabývá přechodem majetku zesnulého člověka (fyzické osoby) po jeho smrti na jiné fyzické nebo právnické osoby. Zaručuje se jím realizace práva dědit majetek, a to jak v případě dědění ze závěti (kdy o převodu majetku rozhoduje vůle samotného zesnulého, tedy zůstavitele), tak v případě dědění ze zákona, kdy o přechodu majetku na jiné osoby rozhoduje zákon tím, že vymezí okruh osob a rozsah jejich práv k majetku zůstavitele.

Zdroj: foto-Freeimages