Fobie. A kterou trpíte vy?

Fobie může mít mnoho příčin. S tímto projevem psychické poruchy, chorobného strachu se určitě setkala většina z nás. Někdo by do ruky nevzal hada. Jen ta představa v něm vyvolá děs a pocity nevolnosti. Jiný šlape po schodišti dvanáct pater, protože těch několik chvil v uzavřeném prostoru výtahu, je nad jeho síly. To by prostě nezvládl! Jaké jsou příčiny fobie? Jaké typy známe a dají se léčit?

Fobie

Je úzkostná porucha, která je  charakterizovaná chorobným, bezdůvodným (iracionálním) strachem z věcí, situací, zvířat nebo lidí. Tento strach může být až ochromující pro postiženého jedince. Výrazně narušuje jeho běžné fungování v každodenním životě, zamezuje mu danou činnost dělat či dané místo navštěvovat. Jedná se o psychickou poruchu (úzkostná či neurotická porucha).

Příznaky fobie

Jestliže máte z něčeho fobii, určitě to poznáte. Když se totiž dostanete do situace, či blízkosti příčiny vlastní fobie, mohou se objevit (a zpravidla se také objeví) tyto příznaky:

• bušení srdce,
• bolest na hrudi,
• sucho v ústech, potíže s dýcháním,
• třas rukou,
• strach o svůj život, pocit ohrožení,
• pocit na omdlení,
• malátnost,
• prudké návaly horka či zimy,
• strach ze ztráty sebekontroly a zešílení,
• ztráta vědomí a další.

Začíná to již v dětství

Velká většina fobií vzniká již v dětství v důsledku nějakých nepříjemných vzpomínek, zkušeností či prožitků. Vrcholí v pubertě a u velkého procenta lidí v dospělosti sama odezní. Fobiemi častěji trpí ženy než muži a k utváření fobií jsou náchylnější citliví lidé s labilní povahou.

Druhy fobií

Vyjmenovat všechny fobie by zabralo několik stran textu. Jsou jich stovky a některé vzácné ani nemají své označení. Spíš než pojmenování konkrétní fobie se zaměříme na skupiny, které mají společné prvky. Ty jsou například:

• Strach z různých zvířat (pavouci, hadi, myši aj.)
• Strach z různých situací (výška, tma, malý prostor aj.)
• Strach z různých věcí (ostré předměty, figuríny, zubní párátka aj.)
• Strach z emocí (lásky, křiku, odmítnutí aj.)
• Strach z lidských projevů či smyslů ( zvuky, chutě, zvracení aj.)
• Strach z přírody (stromy, vítr, houby aj.)
• Strach ze sociálních vztahů (kritika, debata, zaměstnání aj.)
  

10 nejpodivnějších fobií

Každému může pochopitelně připadat kuriózní či nejpodivnější fobie nějaká jiná.  Zde je několik obzvláště zajímavých.

• Akustofobie – strach z mraků
• Coprastasofobie – strach z ucpání střev
• Cenotofobie – strach z čehokoli nového
• Decrescofobie – strach ze zmenšování vlastní postavy
• Dextrofobie – strach z věcí napravo od pozorovatele
• Eufobie – strach z dobrých zpráv
• Homerofobie – strach z Homera Simpsona
• Koprofobie – strach z vlastních výkalů
• Patroiofobie – strach z dědictví
• Ithyphallofobie – strach z erekce penisu

Léčba

Léčba fobií je dlouhodobá a a u každého pacienta individuální. Lze ji léčit, lidem trpícím fobií se doporučuje pravidelně navštěvovat psychologa či psychiatra a zahájit psychoerapii. Nejčastěji se nasazuje tzv. expoziční terapie, kdy je pacient vystavován malým dávkám toho, z čeho má chorobný strach. Úspěšná je také medikace antidepresivy či zklidňujícími farmaky.

Trochu jiné fobie

I když jsou označovány taky jako fobie, spíše se jedná o předsudky, diskriminaci či nenávist. Pak se hovoří o negrofobii, xenofobii, islamofobii atd.

Několik příběhů nakonec

…já teda mám už docela dlouho šílenou fobii z kobylek, sarančat a všeho, co se tomu vzhledem podobá. Když kobylku vidím, někdo o ní mluví, nebo teď  (když o tom jen píšu), tak mi naskakuje husí kůže, dělá se mi blbě na zvracení a celá se roztřesu (nejvíc se mi třepou ruce a brada). Taky je mi najednou strašná zima a rozbolí mě hlava. Když kobylku někdo vezme do ruky, tak většinou jdu rychle pryč a dívám se jinam. To je taky důvod, proč si v létě kvůli tomu nemůžu lehnout nebo sednout do trávy…

…tak to já jsem v minulosti trpěl velkým strachem z uzavřených prostor. Bylo to už od dětství, nevím jak dlouho, ale vím, že pro mě bylo už v té době strašné třeba jezdit s našima autem nebo zůstávat sám doma. Naši to nebrali moc vážně, mysleli si, že z toho vyrostu. Ve škole se mi pak spolužáci smáli a taky se stalo, že mě ze srandy zavírali na záchod. To bylo strašné. Potom jsem měl nějakou dobu klid, nevím jak to, jenže ty potíže se zase zhoršili potom, co jsem nastoupil do práce. Pracuji v jedné cestovce a máme docela malou kancelář. Kolektiv tam je skvělý, ale právě kvůli té malé místnosti jsem chtěl dát výpověď. Naštěstí jsem to mohl probrat se šéfem a on mi doporučil jednoho známého psychiatra. Myslel jsem si, že si ze mě dělá srandu, když mě posílá k psychiatrovi, ale nakonec to bylo dobré rozhodnutí. Kupodivu mě nedal žádné prášky, ale vyslechl mě a udělal se mnou nějakou techniku, pomocí které mě strachu zbavil asi za půl hodiny. Nemohl jsem tomu věřit a nechápu, proč jsem o něm neslyšel už dřív. Myslím, že je dobré nemít strach s vaším problém jít za lékařem…

…měla jsem fobii z velkého létajícího hmyzu – zejména brouků, jako jsou chrousti a pod. Na dovolené, na zahrádce nebo v restauraci jsem byla schopná ztropit neskutečnou scénu, když něco podobného lítalo asi 3 metry ode mne okolo světla. Nejhorší bylo, že jsem si uvědomovala, že je to absurdní a nic mi nehrozí a že vypadám jako idiot, ale ta panika byla silnější a prostě nešlo se ovládat. Po HAP (Hlubinná abreaktivní psychoterapie) to značně opadlo, sice pořád brouky fakt nemám ráda, ale už se nechovám jako šílenec, když okolo mne nějaký náhodou proletí…

Člověk, který si uvědomí, že jeho reakce na určité situace jsou nepřiměřené a pociťuje při nich příznaky typické pro fobie, měl  by vyhledat lékaře psychiatra a to již při prvních pocitech pochybností, že „něco není v pořádku“. Jelikož jde o psychické onemocnění, které se může vyvíjet a zhoršovat, je velice důležité návštěvu lékaře neodkládat. Léčba této poruchy bývá totiž poměrně úspěšná, pokud je zahájena včas.

Zdroj: foto – Pixabay