Paranoia
SituaceZdraví

Paranoia – když vás trápí stihomam

Nesleduje vás někdo? Zase máte pravdu! Svět řídí Svobodní zednáři! Přece to říkáte už dlouho, ale nikdo vám nevěří. Máte pocit ohrožení, i když vám nikdo nevyhrožuje? Paranoia patří mezi stále častější psychické poruchy vyznačující se bludy v podobě nesmyslné vztahovačnosti a podezíravosti. Neustálý stres v této situaci může způsobit mnoho fyziologických poruch a dokonce vést ke ztrátě vlasů. V této situaci můžete použít léky, jako je Provexin, které se v takových případech osvědčily. I když se o tom moc nemluví, počet lidí s touto chorobou stoupá. A podle posledních průzkumů je jich dokonce mnohem více, než se doposud předpokládalo. Proto se začíná hovořit o nástupu nové generace. Jejich diagnóza je „paranoia“.

Paranoia

Paranoia (řec. παράνοια, pošetilost, šílenství) je duševní porucha, vyznačující se bludy, chorobnými představami o vlastním ohrožení. Termín „Paranoia“ poprvé použil v psychiatrii v r. 1818 německý psychiatr Johann Ch. A. Heinroth jako název pro chorobné iluze. A právě tyto přehnané a nedoložené obavy o vlastní bezpečnost, někdy spojené s konspiračními teoriemi, se nazývají paranoidní. Paranoidní představy mohou být neurotického nebo i psychotického původu. Podle Mezinárodní klasifikace chorob se paranoia řadí pod nemoci způsobené určitou formou schizofrenie. Přesnou diagnózu lze ale stanovit velmi obtížně, jelikož průběh onemocnění je velmi individuální.



Stihomam

Již zastaralý termín pro paranoidní bludy. Stihomam označuje pocity pronásledování, podezíravost, vztahovačnost a vytváření představ, které neodpovídají realitě. Objevuje se při některých psychických onemocněních, nebo po požití některých psychotropních látek. Výjimečně se objevuje u psychicky zdravého jedince, např. při silné vyčerpanosti nebo v nepříznivé životní situaci.

Jaké jsou příznaky?

Paranoia se velmi často prolíná s řadou dalších psychotických stavů. Má některé znaky společné a proto je dost obtížné paranoiu přesně diagnostikovat. Mezi příznaky paranoii patří:

  • vztahovačnost,
  • přecitlivělost, urážlivost,
  • emocionálnost, hysterie,
  • dlouhodobost citových zranění (neschopnost se rychle udobřit, odpustit, přejít to apod.)
  • podezíravost,
  • sebestřednost,
  • bludy (pronásledování a ovlivňování)
  • pocity nelogického ohrožení, pronásledovanosti,
  • slavoman – (jedinec má pocit, že je mu bráněno, aby se stal slavným),
  • manipulativní chování,
  • kverulantství (neustálé stížnosti, komentáře k čemukoliv, snaha vyvolávat hádky)
  • psychické ataky – (deptání partnera, okolí)
  • snaha dokonale ovládat situaci,
  • hyperkritičnost, intolerance,
  • neschopnost řešit konstruktivně citové problémy,
  • bojovné a úporné zdůrazňování osobních práv,
  • pasivní nebo aktivní agresivita,
  • strach z čehokoliv, fobie,
  • sklony k sebevraždě.                                                                   

A jaké jsou příčiny?

Paranoia a následné psychické stavy mohou mít různé příčiny. Onemocnění může vzniknout důsledkem nějaké fyziologické příčiny – nedostatek vitamínů B-komplexu, zejména vitamínu B 9, jehož nedostatek může způsobovat různé psychotické stavy, nebo hořčíku. Paranoidní stavy také mohou vyvolávat metabolické poruchy v organismu – onemocnění jater, ledvin, slinivky břišní, žaludku, endokrinních žláz či srdce – poruchy cévního systému či zásobování mozku kyslíkem. Chorobná podezíravost a jí podobné stavy také často nastávají při Alzheimerově a Parkinsonově chorobě. Paranoia také není neobvyklá u osob závislých na omamných látkách – drogách, alkoholu.

Počátek už v dětství

Podle lékařů mohou psychické příčiny choroby vznikat již v dětství, či dokonce v prenatální fázi, kdy rodiče neprojevují dítěti dostatek lásky a péče. Dítě připadá neceněné, nechtěné a nemilované. Paranoia také může vzniknout v důsledku mimořádného stresu v dětství – úmrtí blízkého člověka, odloučení od rodiny či kamarádů, nebo jako následek svědectví kriminálního činu či hrůzné situace.

Jak vycházet s paranoikem

Základní rada je: Nikdy paranoikovi neříkejte, že je paranoik, protože by vás od toho okamžiku začal považovat za nejhoršího nepřítele. Vyvarujte se ranit ho. Jsou to lidé, kteří se považují za ochránce spravedlnosti, jejichž posláním je potřít všechny pronásledovatele či zlořády společnosti. Nikdy nezpochybňujte jejich argumentaci. Vymysleli by si jinou, ještě bizarnější. Přikyvujte.

Léčba paranoi

Nemoc je v podstatě nevyléčitelná. Žádný zázračný lék neexistuje. Paranoik se nepovažuje za nemocného, takže ani necítí potřebu se podrobit léčbě. Nenormální jsou přece lidé kolem něho, nikoli on sám. Právě léčení se pro něho může stát potvrzením, že je pronásledován, že ho chtějí unést, izolovat od okolního světa. V exaltovaném stadiu se dokonce pacient může odhodlat vzít spravedlnost do vlastních rukou tím, že svého pronásledovatele zlikviduje. Tomu lze zabránit, ale vyléčit nemoc samu je těžké, ba téměř nemožné. Paranoik zůstane po celý život bytostí ovládanou vášněmi. Poměrně úspěšně se ale využívá individuální podpůrná psychoterapie, doplněná vhodnou medikací – antipsychotiky.

Jeden příběh nakonec

Tadeáš, 27 let: „Ségra mi říká, jestli nemám schizofrenii nebo nejsem paranoidní. Když jdu třeba po ulici a lidi se smějou, myslím, že se smějí mně. Nebo když jdu ulicí, tak si myslím, že na mě koukají lidi z oken a povídají si o mně!  Nevím, jestli se to může nějak rozvíjet? Když jsem byl menší a chodil jsem ze školy domů, to bylo asi v šesté třídě, tak jsem chodil domů okolo jednoho paneláku. Tam bydlela jedna holka a kdykoliv jsem procházel kolem, myslel jsem, že na mě kouká. Ale to není všechno. Když spím v jedné místnosti sám, musím mít hodně světla a zapnutou muziku, sice slabě, ale něco se musí ozývat. Jinak jsem prostě v pytli. Mám strach, že tam v rohu pokoje ve stínu někdo je. Nemůžu spát sám, nemůžu chodit ani na záchod bez toho, abych utíkal. Patří k tomu neustále pocit, že mi za zády někdo stojí. Například: jdu po pokoji a neustále se otáčím. Ten pocit, že v bytě někdo je, je prostě k nevydržení! Uslyšíme třeba večer, když dopere pračka, jak to zacinká, tak už hned mi začne bít srdce a hned je všechno v hajzlu. Nevím, co mám dělat, ani nevím, co to je? Je pravda, že jsem jako malej utrpěl šok a od té doby někdy koktám, ale nevím, jestli to má na to nějaký vliv…“

Toto psychické onemocnění je velmi složité přesně diagnostikovat a ještě složitější je jeho léčba. Paranoika totiž není možné léčit, dokud sám nepřizná, že tímto onemocněním trpí, což je pro něho samého věc nesmírně obtížná. Problémy s paranoidními stavy se řeší u kvalifikovaného psychologa či psychiatra. Jestli máte nějaké pochybnosti o svém stavu, nebo o psychických problémech tohoto typu, obraťte se co nejdříve na lékaře. Ale pozor, ne každý projev nedůvěry je paranoia.

Zdroj: foto – Pixabay

17.9.2016 | Martin Motloch

Komentáře nejsou povoleny.

Doporučujeme